Všichni jsme nějací. Někteří máme blíž k extrovertním povahám (sangvinik, cholerik) a někteří k introvertním (flegmatik, melancholik). Extroverti, jak název napovídá, jsou něco směrem ven, jsou ve společnosti otevřenější. Introverti jsou naopak lidé, kteří jsou směrem dovnitř. Pokud se o takové lidi ve společnosti nikdo nezajímá, uzavírají se do sebe stále hlouběji. Introverti nemají takový dar "rozkecat se", potřebují určitý impuls.

Vůbec nejhorším způsobem, jak zapojit do hovoru introverta je zeptat se jej na banální otázky. Introverti mají díky svému většímu uzavření do sebe větší míru kontemplace čili rozjímání nad sebou i nad věcmi okolo sebe. Proto když se ho někdo zeptá ve společnosti "Co se s tebou děje?", nesmíte se zlobit, že s vámi nebude chtít mluvit, protože bude mít pocit, že jeho dostatečně neznáte.

Introvertovi při uvítání do společnosti, pokud se do ní odhodlá jít, nebude stačit pouhé optání se "Jak se máš?", odpoví vám pouze "De to." nebo "Normálně." Chcete-li takového člověka udržet alespoň v nadějeplné náladě, když už ne super, mluvte s ním. Tím, že sám od sebe nemluví, neznamená, že netouží po tom někomu něco říci. Do společnosti jde s tou nadějí, že se o něho někdo bude zajímat, ne, aby prohloubil svoje uzavření.

Tímto bych chtěl oslovit hlavně lidi, kteří jsou extroverty, a ty, co vedou například "spolča". Pokud víte o někom, kdo sám od sebe nemluví a je tudíž introvert, nenechávejte ho tiše sedět a hledět do klína nebo do zdi, ale mluvte s ním! Když někdo je přítomen fyzicky ve společnosti, nemusí znamenat, že je přítomen psychicky.