Do ohňů lásky
z labyrintů šaleb
vrhám trnovou korunu.

Do oslňujícího světla
z neprodyšné temnoty
vrhám trnovou korunu.

Slyším jazyk rozvázaný
od všech klamů světa.
Vidím oči odemčené
vidoucí pestrost krás.

Trnová koruna
od krve a potu,
od prachu země,
ležící na bílém rouchu
čeká na svou další oběť.

Jdouce za krále
neslyšíme Boží hlas,
nevidíme sebe
ani zákon kolem nás.

Klesáme
a pod tíhou koruny s trny
krev teče svatá.