Jsem šťastný,
i když jak se to vezme.
Třetí jsem od začátku,
druhý od konce.

Propadám se v smutku,
jen čekám, kdo uzme
přesvědčení mladého pitomce,
že ve světě není nikoho,
kdo slyší nářek a sténání,
že z oblohy rosa nespadne
- jen ustavičné peskování.

Jen z čista jasna vidím,
když pravdu do kouta
lež s nenávistí poutá
a vše se řeší bitím.

Na oko mi padá prach
jen sotva mhouřím
faleš a nejistota vějí.

Přesto všechno mám jedinou naději,
že v ukrutných bouřích
i přes velký strach
mi příjde na pomoc
onen velký Brat.